Je dalším ze základních kopů. Vypadá velmi snadně, ale přitom je jedním z nejtěžších kopů vůbec. Je totiž velmi obtížné dodržet všechny podmínky jeho správného provedení. Vyžaduje dobrou průpravu ve strečinku a dlouhý, trpělivý trénink. Základními cviky strečinku, ke kterým by se člověk měl propracovat při tréninku jopčagi, jsou placka, provaz a rozštěp.
Při samotném kopu budeme opět vycházet z bojového postoje kjorumse, kdy máme obě nohy za sebou. Zvedáme zadní nohu, koleno směřuje nejdříve dopředu a chodidlo, respektive pata, se přitahuje k hýždi. Ve chvíli, kdy je pata u hýždě, máme už koleno přetočené směrem k břichu a držíme ho nad úrovní pasu – to je poloha nápřahu. Malíková hrana směřuje na cíl a malíkovou hranou také zasahujeme. Z polohy nápřahu pokračuje chodidlo, malíková hrana, přímo vpřed. Kop neprovádíme obloukem, nýbrž po přímce. Na stojné noze se během pohybu přetáčíme tak, že špička směřuje dozadu. Otáčíme se na špičce, ne na patě. Stojná noha, tělo i kopající noha musejí být na konci pohybu v jedné rovině. Chybou je především vystrčený zadek. Po kopu se noha, pata, stahuje zpět k zadku, a teprve pak se pokládá na zem.
Základní body:
Postoj
Pata – hýždě
Rovina
Stažení nohy
Žádné komentáře:
Okomentovat